Upíří z Čelákovic

16. února 2007 v 15:26 | Silmarienna |  Vampyrismus
JAK TO VŠECHNO ZAČALO
Musíme se vrátit do druhé půli července roku 1966, kdy v ulici Vladimíra Majakovského ve východní části Čelákovic byla při provádění výkopu na pozemku pana Františka Zmeka nalezena kostra. Na místo se dostavili příslušníci SNB a místní lékař MUDr. Major, který konstatoval, že se jedná o kosterní nález uložený do země před časem delším, než zajímá bezpečnostní orgány.
Na místě výkopu pro přípojku vody vedoucí do domu asi 15 metrů jižně a dále asi 8 metrů jihovýchodně k tehdejší prádelně bylo zjištěno, že se jedná o více než údajně jeden rozrušený hrob. Majitel vzal na vědomí upozornění, že jde o archeologický nález. Bylo s ním dohodnuto provedení záchranného archeologického výzkumu. Měl samozřejmě zájem, aby proběhl co nejrychleji, protože chtěl ve stavbě pokračovat. Ředitelství Archeologického ústavu, informované o situaci, pověřilo výzkumem autora tohoto příspěvku.
Prostor, kde bylo pohřebiště nalezeno, měl již v 18. Století název "Mrchovláčka". Do roku 1950 šlo o pole. Nachází se na mírně od jihu k Labi klesajícím přes dva a půl kilometru dlouhém svahu v nadmořské výšce kolem 188 metrů. Jeho povrch kryla vrstva hnědočerné ornice, pod ní pak následovala písčitá, místy hlinitopísčitá vrstva, do které byly hrobové jámy zahloubeny. Ve zmíněném roce 1950 zde tehdejší čelákovický závod Kovohutě začal budovat kolonii dělnických domků, jež zanedlouho dostala název Korea. Vsouvislosti s výstavbou byla otevřena jáma k těžbě písku o rozměrech asi 15 x 8 metrů, která toto pohřebiště narušila svým severním okrajem. Přitom podle pamětníků, tehdy zde pracujících, byly zničeny dva až tři hroby a kostry nově uloženy na bývalém starém hřbitově.
Od počátku bylo patrné, že se jedná o hroby z mladšího období a že pohřebiště souvisí nejspíše s některou raněstředověkou či slovanskou osadou v okolí. Když se podíváme po terénu, asi jedenáct set metrů severozápadně leží nejstarší část města s četnými doklady osídlení již z raně středověkého období. Nachází se tam i stavba románského kostela z konce 12. století a tvrz stojící částečně na mladohradištních základech. Asi devět set metrů západním směrem, v okolí křižovatky dnešní Kostelní a Husovy ulice, bylo již několikrát narušeno řádové slovanské pohřebiště z 10. až 11. století. Doklady osídlení i pohřbívání z této doby nacházíme také ve vzdálenosti přes jeden kilometr severovýchodním směrem na katastru Sedlčánek. Další, i když zatím nečetné nálezy zlomků keramických nádob se našly ve vzdálenosti několika set metrů západním a jižním směrem. Z těchto dosvadních poznatků vyplývá, že sledovaný mikroregion nebyl ve slovanském období osídlen ojediněle.
Vroce 1966 majitelem pozemku provedený zásah do severního okraje pohřebiště se stal podnětem k provedení záchranného archeologického výzkumu, během něhož se podařilo zjistit a zdokumentovat celkem jedenáct hrobových jam s kosterními pozůstatky dospělých jedinců. Již odkrytí prvních hrobů ukázalo, že se nejedná o normální řadové pohřebiště, ale že jde o pohřební ritus vybočující z běřných norem. To potvrdily i další odkryté hroby a získané poznatky vedly k závěru, že šlo o pohřby s projevy vampyrismu.
CO PŘINESL VÝZKUM
V ČELÁKOVICÍCH ?
Na čelákovické lokalitě bylo zdokumentováno jedenáct hrobových jam s kosterními pozůstatky čtrnácti dospělých jedinců. Jejich skelety nebo jejich části ležely tak, jak byly v době pohřbu do země uloženy, nebo jak zanedlouho po pohřbení bylo s nimi naloženo.
To dalo možnost sledovat jednak rozdílnou orientaci hrobových jam, uložení jedinců na zádech, na boku nebo na břiše. Zacpání úst, uložení rukou, jejichž poloha nesporně svědčí o svázání, i neobvyklé uložení dolních končetin. V jednom případě byl zjištěn i dřevěný kůl vražený do země u levé paže. To vše jsou opatření, která klademe do prvého stupně protivampyrických zásahů.
Naopak oddělení hlavy od těla a někdy i končetin jsou dokladem druhého protivampyrického stupně, který byl rozpoznatelný nejméně na čtyřech jedincích.
V rámci objektivních závěrů pro připravovanou studii a v roce 1971 otištěnou v Časopise Národního muzea v Praze, byly s tehdejším přednostou Ústavu soudního lékařství Univerzity Karlovy v Praze panem profesorem J. Tesařem konzultovány některé otázky vztahující se k tělu mrtvého člověka, aby se v závěrečném hodnocení podařilo v maximální míře vyloučit jiné možné vlivy nebo zásahy.
Důležitým momentem k zásahu proti mrtvému na končetinách v případě jejich nenormálního uložení a svázání, musela být nejspíše doba ihned po smrti, pokud nebylo svalstvo ještě ztuhlé. Po několika hodinách od smrti by zjištěná úprava musela být provázena násilným zlomením kostí nebo být provedena až po několika dnech, kdy se svalstvo opět uvolní.
V prostředí, ve kterém byli tito jedinci pohřbeni, nastává při normálních podmínkách pak nejdříve po šesti týdnech rozklad těla. Značnou úlohu však sehrává teplota a vlhkost. Tímto je dána doba druhého protivamyrického stupně, kdy docházelo po znovuotevření hrobu k oddělení hlavy, případně končetin bez poškození a rozházení ostatních kostí. Vyloučeno bylo i useknutí hlavy, při němž je hlava oddělena vždy až za druhým krčním obratlem, kdy navíc na obratlech zůstávají zřetelné stopy posečné ráně. Také je vyloučeno případné uložení mrtvého do země ař po řadě týdnů, t. j. v rozkladu, kdy by bylo již snadné oddělení hlavy. Tou dobou by totiž nedržely pohromadě ani ostatní partie těla.
Několik slov na závěr
Nalezené pohřebiště je doposud unikátním nálezem ve střední Evropě. Zatím jde o jediné známé pohřebiště určené výhradně pro osoby označené za "upíry". Hroby byly v Čelákovicích nalezeny na malé, nejspíše jen pro tyto nebezpečné jedince vyhražené ploše, a to i v superpozicích a s tzv. zásypy, ve kterých antropoložka dr. M. Blajerová z tehdejšího Archeologického ústavu ČSAV rozeznala další tři dospělé jedince. Znamená to, že když přičteme další dva až tři hroby zničené již v roce 1950, došlo zde v rozmezí několika desetiletí k pohřbení asi dvaceti lidí.
Na základě nerůznějších úvah byla pravděpodobným důvodem zásahu do hrobu v tzv. druhém stupni nejspíše nějaká nehoda nebo tragická událost, která se po smrti odehrála v prostředí, vněmž za života nebožtík žil. Mohlo jít o úmrtí, epidemii nebo úhyn dobytka, ale i přírodní katastrofu, byť i v podobě blesku a následného požáru, která patrně vyvolávala hrůznou představu "upíra", což k výše uvedenému zásahu tehdejší lidi vedlo a obava z něj byla nepopiratelně silnější, než strach za sáhnutí si na rozkládající se mrtvé tělo. Hloubka dna hrobů se pohybovala od 35 do 120 cm a některé partie mělce uložených hrobů byly druhotně narušeny nejspíše při zemědělských pracích. Tak nelze ani vyloučit, že již v minulých stoletích mohlo být toto zapomenuté staré pohřebiště narušeno a některé kosti zde např. vyorané, pak daly podnět k označení místa jako Mrchovláčka.
Zajímavostí však je, že kosterní pozůstatky, u nichž se ve většině podařilo určit pohlaví, náleží mužům, a to ve věkovém rozmezí cca 20 až 60 let. Jejich tělesná výška se v průměru pohybovala kolem 168 cm. V jednom případě byl zjištěn výskyt devátých zubů v horní čelisti. Jinak konkrétní materiál nijak zvlášť nevybočuje z hodnocené slovanské populace z jiných pohřebišť.
Vzhledem ke všem známým okolnostem historickým i archeologickým včetně průvodních nálezů železných přezek bylo toto pohřebiště datováno do konce 10. Až prvé poloviny 11. Století. Ani v současné době další získané informace v rámci archeologických výzkumů v celém okolí nijak toto datování neposunují, a tak opět můžeme konstatovat, že nález patří již do mladšího hradištního období, ne však ještě zcela křesťanského.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jenny nowak jenny nowak | 2. října 2008 v 21:00 | Reagovat

věř v upíry...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama