Zpověď znásilněné dívky: Vlastní rodina chce moji smrt!

30. listopadu 2007 v 19:47 | Silmarienna |  !!! TOHLE SI PŘEČTĚTE !!!
Zdroj: časopis Jackie
Ajšinu tvář pravděpodobně už nikdy neuvidíte. Skrývá se. Příbuzní po ní pátrají a chtějí ji připravit o život.
Poslední tři roky žije v utajení. Vlastní bratr nařídil její smrt a rodina v Libyi nemá povoleno se s ní stýkat. Jaký zločin spáchala? Byla brutálně znásilněna. Pro své blízké ale není obětí. Je ženou, která přinesla rodině hanbu.

Vražda ze cti není v muslimském světě žádnou výjimkou. Obětí je zpravidla žena, která se zamilovala do 'nesprávného' muže, a tak pošpinila čest rodiny. Ajša (20) se rozhodla svůj příběh zveřejnit, i když ona sama nemá naději na milost. Věří, že za rok už tady nebude…

Rodinný kruh

Ajša vyrostla v Libyi jako osmé z devíti dětí. Otec byl ve městě uznávaným obchodníkem a děti nevychovával nijak zvlášť přísně. Nejbližší z celé rodiny byl Ajše starší bratr Ali - spolu trávili všechen volný čas a Ali svou sestru vždycky ochraňoval. Když otec zemřel, Ajša se rozhodla jet studovat do Anglie. Měla v plánu si sama vydělávat a sehnala si místo servírky v arabské restauraci. Čas trávila jen ve škole či práci, jediným přítelem jí tak byl majitel restaurace Hamid. První rok uběhl rychle a nic nenasvědčovalo tomu, že za pár týdnů se Ajšin život promění v peklo…

Osudný večírek

Toho dne za Ajšou přišel Hamidův přítel Abdul a pozval ji na večírek ve svém domě. Hamid ji ujistil, že Abdul je ctihodný muž a dobrý muslim, neměla tedy důvod se bát. Jenže když Ajša vstoupila do jeho domu, zjistila, že jedinými hosty jsou dva muži, které téměř neznala, a žena jménem Sara. Abdul tvrdil, že ostatní ještě nedorazili. K Ajšině obrovskému překvapení jí Sara nabídla víno. "Všichni jsme byli muslimové a islám zakazuje alkohol. Ale ostatní pili, a tak jsem si půl sklenky dala."

Hodiny v pekle

Uplynula hodina, a stále nikdo nepřicházel. Sara, teď už dost opilá, si přisedla těsně k Ajše a začala ji hladit po tváři. "Odtáhla jsem se, ale dál se po mně sápala a sahala mi na prsa. Odstrčila jsem ji a křikla, ať mě nechá, a v tu chvíli mě uhodila do tváře tak tvrdě, že jsem upadla."

Ajša byla v šoku a netušila, co se děje. Všichni tři muži se na ni vrhli. Později si jen matně vzpomínala, co se stalo. Cítila, jak jí stahují kalhoty a košili. Všichni tři ji několikrát znásilnili. Celých pět strašlivých hodin plakala hrůzou a prosila, aby přestali. Když ji konečně nechali, odpotácela se do koupelny, zamkla za sebou dveře a roztřesenýma rukama vymačkala na mobilu Hamidovo číslo. Za chvilku už tloukl na dveře a nepříčetně násilníkům nadával.

Když se Ajša konečně octla v bezpečí v jeho autě, nebyla schopná slova. "Jedeme na policii," rozhodl Hamid. Zde učinila prohlášení a policisté jí dávali velkou naději, že s tolika důkazy viníky snadno usvědčí. Brzy byli vzati do vazby, kde měli zůstat do zasednutí soudu. Před svou rodinou se Ajša rozhodla celou věc zamlčet. V hloubi duše totiž měla zlé tušení…

Jak zapomenout?

Ajša se vrátila do práce a na strašlivý zážitek se snažila zapomenout. To jí však nebylo dopřáno. "Hned první den za mnou přišli příbuzní násilníků a nutili mě, abych stáhla obvinění. Vyhrožovali, že pokud to neudělám, budu litovat."

Tak to pokračovalo den za dnem. V muslimské komunitě se věc rozkřikla, nátlak rostl. Ajša už nemohla spát a přežívala jen na silných antidepresivech. Příbuzní násilníků nabízeli Hamidovi vysoké částky, aby ji jako její jediný přítel přiměl stáhnout obvinění. Do restaurace mu volali cizí lidé a hrozili, že podnik podpálí. Takovému tlaku Hamid nevydržel odolávat. Měl obavy, že by nakonec musel restauraci zavřít, a požádal Ajšu, aby odešla.

Zůstala sama. Na Vánoce raději odjela do Libye. Doma nikdo nic netušil a Ajša se bála jim cokoliv říct. Když se pak v lednu na letišti loučila s matkou a sourozenci, měla co dělat, aby se nezhroutila. V té chvíli to netušila, ale tehdy své blízké viděla naposledy.

Rozsudek smrti

Za tři měsíce jí volala matka a křičela do telefonu, že Aliho navštívili muslimové z Anglie a všechno mu řekli. Ali byl šílený vztekem. Ne na násilníky, ale na svou sestru. "On tě zabije! Všem jsi nám zničila život!" vzlykala matka. Ali svolal příbuzné a přátele, oznámil Ajšino vyloučení z rodiny a nařídil její smrt. Kdysi si byli oba sourozenci tak blízcí, že by jeden pro druhého zemřeli.

Ajša nemohla uvěřit, jak rychle se k ní všichni otočili zády. Nikdo jí nedal šanci, aby promluvila na svou obhajobu. Potom jí zavolal sám Ali. "Zabij se sama, než to udělám já," hrozil jí nemilosrdně bratr. Ajša volala matce, ale ta už s ní odmítla mluvit. Ona i sestry se bály neposlechnout Aliho rozhodnutí - za styky s Ajšou mohly být také potrestány.

Celý další rok Ajša žila v samotě a utrpení. V noci se budila strachy, že je někdo v pokoji, když šla nakoupit, stále se ohlížela, zda není sledována. Věděla, že Ali si může na její vraždu najmout zabijáka. Jak se blížil soud, trpěla děsivými nočními můrami. Několikrát volala na policii, rozhodnutá obvinění stáhnout, ale pokaždé ji přemluvili, aby to nedělala. Jen s její pomocí mohou dostat zlosyny za mříže…

Zastání nenašla

Svědectví u soudu opět oživilo Ajšinu bolest. Dělalo se jí zle, když se musela na násilníky dívat a poslouchat jejich hlas. Šestý den procesu byla dívka tak na dně, že se pokusila o sebevraždu. Skočila z okna svého bytu ve třetím poschodí. Už neměla pro co žít. Takhle ji aspoň bude rodina oplakávat a bratr uzná, že se očistila. Při pádu si zlomila několik žeber, obě nohy a tři obratle, ale jako zázrakem přežila. Za pár dní se v nemocnici dozvěděla verdikt soudu - obvinění byli zproštěni obžaloby. Ani policie dodnes neví, co se stalo špatně, ale Ajša má podezření, že porota podlehla zastrašování…

Ze svých zranění se jakž takž zotavila za dva měsíce, pak se z Anglie odstěhovala. Od té doby se skrývá, pravidelně mění adresu i telefonní číslo. "Občas mi potají zavolá matka nebo sestry, do telefonu pak všechny jen pláčeme. Nejvíc jsem trpěla, když měla matka infarkt a já jsem ji nemohla navštívit v nemocnici."

Ajšu trvale provázejí jediní společníci - strach a ostražitost. Nemůže věřit nikomu. "Jednou mi zavolala starší sestra a žádala mou adresu. Její manžel mě prý chce v bezpečí dopravit do Libye. Hned jsem volala matce, abych se s ní poradila. Varovala mě, ať adresu nikomu nedávám. Švagr prý přinutil mou sestru, aby mě obalamutila - a on za mnou pak mohl poslat vraha."

Ajša se snaží žít, jak se dá, ztratila ale veškeré naděje. Skrývá se, a tak to zůstane až do konce jejího života. V současnosti chodí pomáhat do centra pro znásilněné ženy. Chce pomoct těm, jež si prošly stejným peklem jako ona. Ještě více ale chce, aby se společnost změnila - aby přestala znásilněné ženy obviňovat. Přála by si, aby rodiny nevraždily vlastní krev kvůli pochybné cti. Aby se to, co se stalo jí, už nikdy neopakovalo.

(vip, Jackie)
Je tohle možný??? (S.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 romiik romiik | Web | 24. července 2008 v 13:28 | Reagovat

to je strasny co se ti Ajšo stalo je mi te moc lito  a taky je mi lito ze se tvoje vlastni rodina na tebe obratila zady.Drzim ti palecky aby jsi to vsechno zvladla ve zdravy jo.Tak pa to s laskou a ze srdce preje romiik tak pa pa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama