Příběhy žen, které byly obřezány

18. ledna 2008 v 18:36 | Silmarienna |  Násilí páchané na ženách
Hannah Koroma, Sierra Leone
"V deseti letech jsem byla obřezána. Babička mi řekla, že mě vezmou dolů k řece, abych se zúčastnila určitého obřadu, po kterém dostanu spoustu jídla. Jako nevinné dítě mě vedli jak ovci na porážku.
Jakmile jsem vstoupila do tajného houští, vzaly mě do velmi tmavé místnosti a svlékly mě. Měla jsem zavázané oči a byla jsem úplně nahá.
Dvě silné ženy mě pak odnesly na obřadní místo k operaci.Čtyři silné ženy mě povalily na záda a dvě z nich držely každá jednu mojí nohu. Další žena si mi sedla na hrudník, aby zabránila horní části mého těla v pohybu. Do úst mi byl vložen kus tkaniny, abych nemohla křičet. Poté jsem byla oholena.
Když začaly s operací začala jsem s nimi ze všech sil bojovat. Extrémní bolest byla k nevydržení. V průběhu boje jsem byla ošklivě pořezána a ztratila mnoho krve. Všechny ženy, které se podílely na operaci byly napůl opilé. Ostatní zpívaly a tančily a nejhorší ze všeho bylo to, že byly svlečené donaha.
Byla jsem obřezána tupým kapesním nožem.
Po operaci nebylo nikomu dovoleno, aby mi pomohl chodit. Hmota, kterou mi daly na ránu zapáchala a způsobovala mi bolest. Toto období mého života bylo děsivé. Pokaždé, když jsem se chtěla vymočit jsem se musela zpříma postavit. Moč se vždy rozlila po ráně a způsobila čerstvou bolest. Ze strachu před strašnou bolestí jsem se někdy nutila nemočit. Při zákroku mi nebyla podána žádná anestetika, která by zmírnila mou bolest a ani žádná antibiotika proti infekci. Po zákroku jsem silně krvácela a byla jsem anemická, což bylo přisuzováno čarodějnictví. Trpěla jsem dlouhou dobu akutním zánětem vagíny."
FADUMO
Fadumo se podrobila infibulaci v 11 letech a v 15 letech se provdala. Nikdy nedokončila střední školu. Po jejím prvním sňatku se jejímu muži nepodařila penetrace po několik dnů. Protože Fadumo svého muže před sňatkem téměř neznala, měla problémy navázat s ním kontakt. Po mnohadenní frustraci se sama velmi bolestivě de-infibulovala kuchyňským nožem tak, že prořízla zjizvenou tkáň. Také její první sexuální prožitek byl bolestiplný a její manžel si toho buď nevšimnul, nebo prostě neměl pochopení. Ani po delším čase nedokázala překonat trauma své de-infibulace a každý sexuální styk byl pro ni pouhým utrpením. Ale téměř okamžitě otěhotněla a porod dcery byl rovněž plný utrpení.
Poprvé utekla ke svým rodičům po propuštění z porodnice i se svou novorozenou dcerou. Její rodiče nerozuměli, proč by u nich měla zůstávat déle než 6 týdnů a tak ji ihned po uplynutí šestinedělí poslali zpět k jejímu manželovi. Proces de-infibulace byl opět nastartován, opět s velmi bolestivým sexuálním prožitkem, který mohla jen těžko snášet. Fadumo propadla depresi. Požádala svoji mladší sestru, aby žila u ní a pomohla jí s miminkem a aby jí dělala společnost. Ale brzy zjistila, že sestra nemůže a nedokáže pochopit její strach a pocítila k ní odpor, neboť sestra viděla v jejím manželovi báječného muže. Opět utekla k rodičům a ti ji ihned poslali zpět s tím, že je špatná manželka a matka. Měla stále deprese, v noci ji pronásledovaly noční můry a často myslívala na smrt. Její manžel jí oznámil, že ho neuspokojuje a že si vezme jinou ženu. Poté poslala svoji sestru domů k rodičům i s miminkem a naposledy utekla z domu. Místo toho, aby se vrátila ke svým rodičům, skončila na ulici, kde nyní žije jako prodavačka (má takzvaný street market, tedy na novinách na ulici rozprostře zboží, které za pár šestáků prodává), osamělá ve věku pouhých 30 let. Ráda by ochránila svoji dcerku před stejným údělem, ale její rodiče jí brání stýkat se s vlastním dítětem, a říkají, že Fadumo zneuctila rodinu.
LUCY
Lucy bylo 24-let když si vzala Jamese. Nebyli ze stejného kmene, ale potkali se na univerzitě. Luciin kmen neznal obřízku, ale ona tuto praktiku znala z doslechu a z vyprávění svých kamarádek. Jamesův lid tradičně obřezával neprovdané dívky, ale James se rozhodl nevyžadovat obřízku a odsoudil ji jako nemoderní a krutou. Před svatbou Jamesovi rodiče prohlásili, že jsou zklamáni jeho výběrem neobřezané dívky, ale on jim řekl, že neměl v úmyslu si vybírat partnerku pro život pouze podle toho zda je obřezaná, či nikoliv. Rodiče tedy o tomto již dále nehovořili a svatba proběhla. Nikdy se o tomto problému už nezmínili. Byli nadšeni, když jim Lucy hned v prvním roce manželství oznámila, že je těhotná a celá rodina s napětím očekávala narození prvního vnoučka. Lucy měla původně v plánu rodit v nemocnici, ale Jamesova rodina si přála, aby rodila doma za pomoci porodní asistentky. Se zdráháním Lucy nakonec souhlasila, protože si přála ukázat rodičům, že je poslušná a řádná manželka a snacha. Během poslední fáze porodu, bez Lucyina vědomí, ji porodní bába obřezala. Když Lucy v bolestech křičela a snažila se vzdorovat, porodní bába jí řekla, že pouze dělá něco, co usnadní porod. Později, když James zjistil, že rodiče si zaplatili porodní bábu, aby provedla obřízku, nechal je všechny obžalovat za porušení zákona.
WARIS DIRIE (modelka)
"Po dlouhém rozmýšlení jsem dospěla k názoru, že musím o své obřízce hovořit ze dvou důvodů. Zaprvé je to něco, co mě strašně poznamenalo. Kromě zdravotních problémů, se kterými stále ještě zápasím, jsou mi odepřeny všechny radosti sexuálního styku. Cítím se nekompletní, zmrzačená, a z vědomí, že s tím už nikdy nemůžu nic udělat, mám někdy pocit naprosté beznaděje. Když jsem se setkala s Danym a konečně se zamilovala, chtěla jsem zažít potěšení ze sexu s mužem. Když se mě však dneska zeptáte, jestli se mi líbí sex, musím odpovědět, že nikoliv tím tradičním způsobem, že mě však těší být fyzicky blízko Dany, protože ho miluju.
Tři dny jsem rodila a myslela si, že umřu přímo na sále před zraky lékařů. Ale skutečnost je taková, že mám přesto velké štěstí. Co má dělat dívka v poušti, která musí chodit kilometry daleko, aby napojila své stádo koz, a přitom má díky infibulaci měsíční bolesti tak silné, že sotva stojí na nohou? Anebo žena, kterou hned po porodu opět zašijí kouskem nitě jako kus hadru, aby její pochva zůstala pro manžela dost úzká?
Anebo žena v devátém měsíci těhotenství, která shání v poušti potravu, aby nakrmila svých dalších jedenáct hladovějících dětí? Anebo co se stane s mladou ženou, když příjde čas, aby porodila první dítě a je stále ještě zašitá? Jaké to je, když odejde sama do pouště, jako to dělala moje matka, aby tam bez cizí pomoci porodila? Naneštěstí znám na tyhle otázky odpovědi. Mnoho jich vykrvácí a pokud mají štěstí, manželé najdou jejich těla dříve než hyeny a ptáci mrochožrouti. Jak jsem dozrávala a stávala se vzdělanější, zjistila jsem, že nejsem sama. Zdravotní problémy, které mě trápily od mé obřízky, postihují milióny dalších dívek a žen na celém světě. Kvůli tomuto stupidnímu rituálu většina žen na africkém kontinentě prožije život v bolestech. Někdo musí promluvit také jménem těch mrtvých malých děvčátek. A protože jsem začala svůj život jako kočovnice, cítila jsem, že je mou povinností, abych jim pomohla.
Celý svůj život jsem se snažila přijít na důvod toho, proč jsem byla obřezána. Možná že kdybych ho objevila, byla bych schopná smířit se s tím, co mi udělali. Ale na žádný důvod jsem nepřišla. Čím více jsem se snažila nějaký vymyslet, tím více jsem zuřila. Potřebovala jsem zveřejnit své tajemství, protože jsem ho celý život potlačovala. Neměla jsem žádnou rodinu, žádnou sestru ani matku, nikoho, s kým bych se mohla podělit o svůj žal. Nenávidím termín "oběť", protože je v tom bezmoc. Avšak když mě cikánka obřezala, byla jsem opravdu oběť. Jako dospělá žena už oběť nejsem a můžu vyvinout nějakou aktivitu. Když jsem udělala interview pro Marie Claire, chtěla jsem, aby lidé, kteří podporují tohle mučení, slyšeli aspoň od jedné ženy, jaké to je, protože všechny ostatní ženy v mé zemi jsou umlčovány.
Napadlo mě, že až se lidé dozvědí mé tajemství, budou si mě na ulici divně prohlížet. Řekla jsem si, že je mi to jedno. Další důvod ke zveřejnění byl, že jsem chtěla, aby si lidé uvědomili, že se obřízka stále ještě provádí. Musela jsem to udělat nejen kvůli sobě, ale především kvůli milionům malých děvčátek na světě, které to musí podstoupit. Ne stovky, ne tisíce, ale miliony dívek s tím musí žít a často na to umírat. U mě je už na nápravu pozdě, ke škodě nenávratně došlo, ale možná že pomůžu zachránit někoho jiného.
Přes čtyři tisíce let mrzačí africké kultury své ženy. Mnoho lidí věří, že to korán vyžaduje, vzhledem k tomu, že tyto praktiky jsou všeobecně provozovány v muslimských zemích. Není to pravda- ani v koránu ani v bibli se nic nepraví o tom, že by se měly na počest Boha ženy obřezávat. Tyto praktiky jsou podporovány a vyžadovány muži- nevědomými sobeckými muži- kteří si tak chtějí zajistit, že budou jedinými vlastníky ženiny sexuální přízně. Trvají na tom, aby byly jejich ženy obřezány. Matky souhlasí s obřízkou svých dcer, protože se bojí, že by nenašly manžela. Neobřezaná žena je považována za nečistou, hypersexuální a nevhodnou pro manželství. V kultuře kočovníků, v níž jsem byla vychována, není místo pro neprovdanou ženu, a tak matky cítí, že je jejich povinností zajistit, aby se jejich dcerám dostalo té nejlepší příležitosti- stejně jako rodiny na Západě cítí, že je jejich povinností posílat své dcery do nejlepších škol. Pro mrzačení milionů dívek každý rok není žádný důvod, je to jen nevědomost a pověra. Následky, jež přinášejí bolest, utrpení a smrt, jsou tím nejlepším důvodem, aby se s tím skoncovalo.
Kmenové války, stejně jako praktikování obřízky, jsou vyvolávány sobectvím a agresivitou mužů. Nerada to říkám, ale je to pravda. Obě tyhle věci vycházejí z jejich posedlosti teritoriem- vlastnictvím- a ženy spadají do téhle kategorie kulturními tradicemi i podle zákona. Možná že kdybychom mužům uřízly varlata, moje země by se stala rájem. Uklidnili by se a byli by senzitivnější. Bez toho neustálého kypění testosteronu by nebyly války, zabíjení, loupeže, znásilňování. A kdybychom jim uřízly penisy a nechali je- buď ať vykrvácejí nebo přežijí- možná že by si poprvé uvědomili, co dělají svým ženám.
Mým cílem je pomáhat ženám v Africe. Chtěla bych je vidět silnější, ne slabší, a praktikování ženské obřízky je oslabuje fyzicky i psychicky. Protože ženy jsou páteří Afriky a dělají většinu prací, dovedu si představit, co by všechno dokázaly, kdyby nebyly jako děti obřezány a nemusely po celý zbytek života žít zmrzačené.
Přesto že stále ještě pociťuji hněv kvůli tomu, co se mi stalo, nemám to rodičům za zlé. Mám ráda svého otce a matku. Matka k mé obřízce musela mlčet, protože jako žena nemůže o ničem rozhodovat. Udělala mi to, co se stalo jí, a co se stalo její matce a matce její matky. Otec nevěděl nic o tom, jakému utrpení mě vystavuje, věděl jen, že v naší somálské společnosti musí být jeho dcera obřezaná, jinak by ji žádný muž nechtěl za ženu. Moji rodiče jsou oba oběťmi výchovy v naší kultuře a praktik, které se po tisíce let nezměnily. Avšak stejně jako víme, že se můžeme vyhnout nemoci a smrti očkováním, víme i to, že ženy nejsou žádné běhavé feny a že jejich věrnost si musí muži získat důvěrou a láskou, a ne nějakými barbarskými rituály. Přišel čas, abychom přestali se starými praktikami působícími utrpení.
Cítím, že Bůh učinil mé tělo dokonalým, a že takové bylo, když jsem se narodila. Byl to muž, který mě oloupil o mé ženství a udělal ze mě mrzáka. Jestliže si Bůh přál, aby tyto části těla neexistovaly, proč je tedy stvořil? Modlím se, aby co nejdříve nastal den, kdy už nebude muset žádná žena zakoušet takovou bolest."
SEITA LENGILA
Jako všechny mladé dívky z její vesnice v kraji Samburu na severu Keni, musí šestnáctiletá Seita Lengila podstoupit obřízku - záruku ženské věrnosti a poddanosti. Přece však není Seita docela stejná jako ostatní. Jako dosud jediná z celé vesnice chodila do školy a tam se dověděla, že obřízka je bolestná a nebezpečná operace. Přesto je jí jasné, že se této rituální ceremonii nemůže vyhnout. S hlavou ostříhanou a tělem pokrytým narudle okrovou barvou, připravuje se Seita na to, co je jí souzeno.
Za pár hodin se nad keňské údolí Riftu vyhoupne slunce. S oholenou hlavou a s kůží nabarvenou narudle okrovou barvou čeká Seita Lengila, rezignovaná a zároveň plná bázně, v ceremoniální chýši, vystavěné její matkou z větví a dobytčího trusu.
S ní sedí dívky ze sousedních vesnic. Nic ti to neudělá, říkají jí. Bude z tebe žena. Budeš krásná.
Její společnice mluví jedna přes druhou, ale Seita slyší hlasy svých učitelů. Těch, kteří jí vysvětlili, jak je to nebezpečné. Je to nesnesitelné, vždyť je se svými znalostmi sama. Ale podrobit se musí, a to už za úsvitu. Přijde o část svého ženství, jako přišla minulou noc o své vlasy.
"Je to část naší kultury," říká Seita. "Musím tím projít. Nemohu odmítnout."
"Operatérka" má v ruce oboustrannou břitvu. Zařízne jí do klitorisu a vystříkne krev. Seita se zmítá a snaží si přikrýt rukama genitálie, ale operace pokračuje řezem do stydkých pysků.
"Proč mě chcete zabít?"
"Buď ticho," plísní ji ženy. "Nic se ti nestane."
Seita si přikrývá oči a mlčky se podává. "Operatérka" čistí ránu kravskou močí a natírá ji kozím sádlem, aby zmírnila krvácení.
Seita leží na posteli z větví, a ovčí kůže pod ní se nasakuje krví.
"Umírám, já umírám," sténá.
Ví dobře, že jestliže "operatérka" neprovedla řez bezchybně, použije na ní svou břitvu ještě jednou.
Krvácení se zastaví za dvě hodiny a Seita se potácí pod horkým sluncem. Usedne v koutě dvorku a prohlíží si rány mezi nohama. Uleví se jí a vrací se dovnitř.
Po celý den se slaví, ženy a dívky ze sousedství zpívají a dělí se o kozí maso z rožně. Seita se stydí za to, že křičela bolestí a ničeho se neúčastní. Její sestra přijímá dary: krávy a peníze.
Seita leží sama na posteli.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luice Luice | E-mail | 31. ledna 2011 v 16:34 | Reagovat

To co se deje je strasne!!!Chtela bych nejak pomoci..

2 Popel Popel | E-mail | 6. června 2012 v 14:44 | Reagovat

Co s tím? Náboženství, tradice a lidská hloupost ... nekonečná bolest ...

3 Miss Nightmare Miss Nightmare | 16. prosince 2012 v 9:55 | Reagovat

:-(

4 cocktail dresses cocktail dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 1:39 | Reagovat

Damn, nice website. I came across this on Google, and I am over the moon that I did. I will definately be revisiting here more often. Wish I could add to the info and bring a bit more to the post, but am just taking in as much info as I can at the moment.
http://www.isdress.org

5 Adela Adela | 22. září 2014 v 8:11 | Reagovat

Za to všechno můžou ty stupidní chlapy!! Jejich sobeckost je šílená!! Myslí jen tím co maj mezi nohama!

6 petra petra | E-mail | 18. února 2015 v 14:00 | Reagovat

Ahoj to vymysleli urcite chlapy protoze pto sex je zena uzsi to je pro ne hlavni.o nic jineho nejde.zeny pro ne nejsou dulezite.kdyz nebude mit dobry sex jde o dum dal...vezme si novou zenu....je to diskriminace zen .nemeli by ani ty starsi zeny tem mladym to delat a stim souhlasit.diskriminace zen je ve vsech zemich.a Bohuzel o vsem rozhoduji muzi.s pozdravem petra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama